V minulém příspěvku jsem zmínil, že jsem byl vybrán jako Summer Student do CERN. Co to ale znamená a jak je možné se sem dostat? Tak se na to podívejme. Na letní stáž je možné se dostat až třemi způsoby, přičemž prakticky máte pouze dva, protože jeden je nutně eliminován vaším původem.

Před třemi roky, v červenci roku 2011, se mi naskytla jedinečná příležitost jet se podívat na exkurzi do CERN – Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě. Koupil jsem si tehdy lístky od Student Agency, strávil 13 hodin v buse s koženýma sedačkama, zaplatil si dvě extrémně drahé noci v extrémně žalostném hostelu a celý den pak strávil na exkurzi v CERN, dokonce s českým výkladem. Bylo to famózní. Tehdy se náš průvodce jen tak letmo zmínil, že on začínal jako Summer Student. Později jsem zjistil, že je třeba mít odstudované minimálně tři roky na VŠ, aby se člověk mohl přihlásit. A moje tři roky studia na VŠ uplynuly právě v roce nynějším, 2014…

Mnozí z vás už si mysleli, že jsem to vzdal a na moje tradiční zhodnocení uplynulých semestrů kompletně zanevřel. Není tomu tak. Mohl bych se vymlouvat na málo času, ale to už je klišé – řekněme tedy, že jsem psaní tohoto příspěvku odsouval a upřednostňoval jiné věci. Jelikož ale vždycky chci všechno dotáhnout do konce, bylo jen otázkou času, kdy si volnou chvilku konečně najdu. Těch chvilek jsem nakonec potřeboval víc a tak tento článek vznikal více jak tři měsíce (přičemž většinu z těch celých třech měsíců mi chybělo zhodnotit poslední předmět a napsat toto shrnutí).

Divný předmět. Člověk by čekal, že se zde naučí buď nějaký konkrétní framework pro tvorbu GUI (třeba relativně multiplatformní Qt) nebo alespoň zásady správného uživatelského rozhraní, aby bylo použitelné, intuitivní a přitom bohaté. Nedozvěděl jsem se ani jedno. Přednášky jsou jenom půl semestru (plus), kdy vám je v každé rychle a špatně představen nějaký framework pro GUI, z něhož pak na cvičení děláte praktický úkol za body. Úkoly nebyly těžké, sloužily tak maximálně na osahání dané technologie.

Pro mnoho studentů je tento předmět výstupním lístkem z naší fakulty. Přišel mi těžší než obávané IMS. Je to užitečný předmět, protože každý člověk v oboru informačních technologií by měl mít přehled, jak ty sítě a ty internety vlastně fungují. Náročnost tohoto předmětu je tedy na místě. Přednáší skvělý Dr. Matoušek, jehož přednášky byla radost poslouchat. Škoda jen, že byly od sedmé hodiny ranní (ale zase jen dvě hodiny).

Předmět hlavně o sběrnicích, kde vám vysvětlí především ty nejzákladnější věci – co je to master-slave vztah, arbitr a jak se sběrnice postupem času vyvíjely. Nečekejte ovšem nějakou informaci novější deseti let, natožpak nové trendy. Tohle je kurz o historii. Na druhou stranu, je jednoduchý a udělat ho vám nedá skoro žádnou práci. Během semestru jsou dvě nepovinná cvičení, celkem za 4 body. Já jsem na druhé ani nešel (před dvěma lety nemyslitelná věc), protože jsem byl totálně odrovnaný, viz předmět ITU.

Kdysi byl tento předmět vyhazovacím králem bakalářského studia, nicméně ty dny už zřejmě minuly. I přesto však má tento předmět největší úmrtnost tohoto semestru. Tento předmět byl jeden ze dvou, jehož přednášky jsem odchodil takřka všechny. Přednášel opět můj oblíbený přednášející Dr. PePe a přednášky byly kvalitní.

Fajn předmět u něhož je vidět, že nechce nikoho zatěžovat — udělá ho každý, kdo dokáže vyvinout minimální úsilí (alespoň se jednou za dva týdny někam dopravit). Během semestru probíhají laboratorní cvičení, kde plníte jednoduché programovací úkoly v Assembleru a Céčku. Odměnou za splnění úkolu vám bude blikání ledky nebo vypsání zprávy na displeji. Získat plný počet bodů není problém, u některých cvičících však musíte i vědět, co jste tam vlastně „napsali“ (např. Dr. Bidlo).