Archives

All posts for the month Červenec, 2012

Nejpohodovější předmět letošního semestru, alespoň pro mě. Tento předmět zlehka navazuje na ITO z minulého semestru, avšak nezabývá se již samotnou podstatou elektrotechniky, ale je o úroveň výš a věnuje se logickým členům, nikoliv samotným drátům a odporům.

Ze začátku se probírají nejrůznější způsoby minimalizace logických výrazů, poté se zvolna přechází ke konstrukci logických členů a dalších jednotek z nich složených. Na závěr semestru se pak probírají samotné technologie stavby členů.

Přednášky

Přednášející se v průběhu semestru různě střídali, hlavně Ing. Tomáš Martínek Ph.D. a doc. Dr. Otto Fučík. Je až s podivem, že celá skupina lidí pohybující se okolo tohoto předmětu jsou od pohledu „pohodáři“ a zároveň velice kvalitní přednášející. To platí i pro doktorandy, kteří vedli numerické cvičení — s jednou malou výjimkou, kdy měl jedno cvičení jakýsi doktorand (ani se nepředstavil), který, zřejmě ze strachu, tiše kuňkal a pak se při počítání tak zamotal, že mu nepomohly ani pomocné papíry, kde měl vyřešené příklady.

Continue Reading

Veliká úleva zavládla v našich řadách poté, co jsme zjistili, že tato matematika má pramálo společného s tou v minulém semestru (IDA). Méďa byl sice super, ale… Celý předmět se točí okolo derivací a integrálů, tudíž tady jsem konečně měl možnost ukázat v praxi heslo naší střední školy: „Náskok díky kvalitě.“ (Což ovšem není nic jiného, než marketingový buzzword) — derivace a integrály jsme totiž probírali takřka půl roku a jsem za to rád — díky tomu byl pro mě tento předmět jednoduchý, nové věci se začaly brát až v poslední třetině semestru a i tak to bylo spíš rozšíření mých dosavadních znalostí.

Cvičení

Na cvičení, které bylo jednou za dva týdny, jsem vyfasoval Mgr. Jiřího Vítovce Ph.D. Na začátku hodiny znovu probral látku, kterou jsme viděli na přednáškách a potom jsme cvičně počítali příklady. Byla možnost i počítat u tabule, za což byl odvážlivec odměněn body navíc, které se vždycky hodí — sám jsem toho několikrát využil. Pokud nikdo nechtěl jít počítat, musel to holt Jirka spočítat sám. Příklady nebyly těžké, takže to byly body navíc takřka zadarmo. Na konci každého cvičení se psaly krátké bodované písemky, zpravidla o dvou příkladech. Na zápočet bylo třeba získat alespoň 10 bodů (ze 40 možných), což nebyl pro nikoho vážnější problém.

Continue Reading

Fyzika. Pro mnoho spolužáků další představitel „deFEKŤácké buzerace informatiků“ (předmět zaštiťuje FEKT), já bych to ale neviděl tak černě. Z nejčastějších námitek bych zmínil: „Na co mi sakra bude fyzika, když chci být programátor?“. Na to bych si dovolil kontrovat — „Na co mi sakra bude ITO a IPR (elektrotechnika)? Kdybych chtěl elektro, šel jsem na FEKT.“. Na obě otázky je však odpověď stejná — jakožto studenti techniky je třeba, abyste měli rozhled o všemožných technických oblastech a disciplínách (abyste nedělali ostudu). A z hlediska „rozhledovosti“ IFY relativně uspěla.

Cvičení

Během semestru jsou jednou za dva týdny laboratorní cvičení, kde se zkoumají nejrůznější fyzikální jevy. Samotná laboratorní cvičení mě bavila, bylo zajímavé vyzkoušet si nejrůznější měření. Zkoumali jsme například rychlost světla (ve vzduchu a kapalinách), vyzařovací vlastnosti diody, lom světla aj. Většina experimentů byla navržena „krabičkově“, tzn. „Tady máte krabičku, tady máčknete, tady přečtete hodnotu. Tohle udělejte a běžte.“ To byla rozhodně výhoda, protože přeci jenom je mezi lidmi na FITu jen málo fetišistů takové ráže, že by si chtěli hrát tři hodiny s kalibrací laseru (na FITu máme zase jiné fetiše). Co ovšem již bylo značně „méně pohodové“, byla nutnost zpracovávat protokoly z proběhnuvšího měření.

Continue Reading

Many were called, few were chosen.

 

Původně jsem se rozhodoval mezi dvěma školami – MUNI FI obor Počítačové systémy a zpracování dat a VUT FIT obor Informační technologie (jiný bakalářský tu ani není). Na obě školy mi byla prominuta povinnost absolvovat přijímací zkoušky na základě výsledků z NSZ (Národních srovnávacích zkoušek) – konkrétně OSP R (Test obecných studijních předpokladů – rozšířená verze). Přestože anotace a skladba předmětů zněla lépe na MUNI, především důraz na praktické používání věcí a vidina spousty projektů, kde si probíranou látku procvičím, rozhodla ve prospěch VUT FIT. Dne 24.6.2011 jsem se po zápisu tedy oficiálně stal studentem této školy a při této příležitosti jsem si i poprvé prohlédl areál naší školy. Byl jsem unesen.

Semestr nám začínal 19.9.2011, ale já jsem na koleje dorazil již o týden dříve, abych si stačil zařídit vše potřebné, a hlavně se měl čas trošku „rozkoukat“. Rozhodně to byl dobrý krok, neboť jsem již záhy mohl ochutnat atmosféru života na kolejích. První „vysokoškolské“ týdny probíhaly skvěle – všechno bylo nové, krásné, nikdo po nás nic nechtěl a my se pomalu rozkoukávali (a po nocích chlastali). Ovšem potom postupně nastával obrat.

Continue Reading

Nejzajímavější a nejpřínosnější předmět v prvním semestru. Probírá se nejprve programovací jazyk C (v normě C99), později i obecné programátorské konstrukce – ADT (abstraktní datové struktury), složitost, „teorie“ okolo programování. Vše je však provázáno s názornými příklady v Céčku. Rozhodně není radno tento předmět podcenit – patří ke stěžejním nejen v tomto semestru, ale také jako odrazový můstek pro celou řadu navazujících předmětů.

Cvičení

Na začátku semestru probíhala 4 řízená democvičení, na která se muselo registrovat. Byla určena především začátečníkům a ukazovala základy práce s Linuxem, i vás provedla prvními kroky v Céčku. Já sám jsem tam chodil jen ze zvědavosti a z kvůli tomu, aby mi „něco neuniklo“. Pokud nejste v programování naprostý začátečník, asi vám toho moc nedají – ale může to posloužit jako takový nenásilný úvod do jazyka C, pokud máte zkušenosti s jiným programovacím jazykem. Na začátku semestru, dokud máte ještě spoustu času (cca prvního 1,5 měsíce), vřele doporučuji věnovat se Céčku a učit se ho. Ale co je hlavně – programovat v něm.

Continue Reading

Pro mnoho studentů ten největší strašák zimního semestru, podle mě však neoprávněně. Spousta studentů tvrdí, že tento především teoretický předmět je naprosto k ničemu a ke všemu nudný. Já mám však na věc poněkud odlišný pohled.

V tomto předmětu se seznámíte s procesem vývoje softwaru a jeho životními etapami. Lidsky řečeno, uvidíte, čím vším si musí projít každý SW projekt a že to opravdu není jenom o tom, nabouchat aplikaci v nějakém programovacím jazyce, ale je potřeba spousta plánování a často byrokratických nutností. Určitě je ale potřeba mít o podobných věcech minimální přehled, i kdyby se tomu někdo v budoucnu vůbec neplánoval věnovat.

Na začátku musíte absolvovat „Knihovnický kurz“ (čti: mít z toho alespoň 1b), který spočívá v tom, udělat vždy jednou za týden buď nějaký projekt, nebo vyplnit nějaký test. Celý tento kurz vám dá přehled o nabídce nejrůznějších knihoven, seznámí vás s online katalogy nejrůznějších elektronických publikacích, ať už jde o nejrůznější práce nebo nejrůznější časopisy. A jelikož má VUT přístup do těch největších celosvětových databází, určitě nebudete mít nouzi o kvalitní zdroje pro svoje projekty/práce. Ale jak časem poznáte, nebudete mít zároveň čas se všemu pečlivě věnovat, natožpak přečíst všechny vytoužené publikace.

Continue Reading