Fyzika (IFY) — zhodnocení

Fyzika. Pro mnoho spolužáků další představitel „deFEKŤácké buzerace informatiků“ (předmět zaštiťuje FEKT), já bych to ale neviděl tak černě. Z nejčastějších námitek bych zmínil: „Na co mi sakra bude fyzika, když chci být programátor?“. Na to bych si dovolil kontrovat — „Na co mi sakra bude ITO a IPR (elektrotechnika)? Kdybych chtěl elektro, šel jsem na FEKT.“. Na obě otázky je však odpověď stejná — jakožto studenti techniky je třeba, abyste měli rozhled o všemožných technických oblastech a disciplínách (abyste nedělali ostudu). A z hlediska „rozhledovosti“ IFY relativně uspěla.

Cvičení

Během semestru jsou jednou za dva týdny laboratorní cvičení, kde se zkoumají nejrůznější fyzikální jevy. Samotná laboratorní cvičení mě bavila, bylo zajímavé vyzkoušet si nejrůznější měření. Zkoumali jsme například rychlost světla (ve vzduchu a kapalinách), vyzařovací vlastnosti diody, lom světla aj. Většina experimentů byla navržena „krabičkově“, tzn. „Tady máte krabičku, tady máčknete, tady přečtete hodnotu. Tohle udělejte a běžte.“ To byla rozhodně výhoda, protože přeci jenom je mezi lidmi na FITu jen málo fetišistů takové ráže, že by si chtěli hrát tři hodiny s kalibrací laseru (na FITu máme zase jiné fetiše). Co ovšem již bylo značně „méně pohodové“, byla nutnost zpracovávat protokoly z proběhnuvšího měření.

Já měl cvičení u asistenta Šika, kterého bych ohodnotil neutrálně — nebyla to vyložená dávačka, ale pokud na to člověk totálně nekašlal, odnášel si ze cvičení 3/4 bodů. Nehledě na to, že jsem ho pravidelně potkával v Terči a vídal ho kouřit před fakultou. U jiných cvičících byly nároky odlišné — u někoho jste ani nemuseli odevzdat všechny protokoly pro zisk plného počtu bodů, u jiného jste museli mít projekty tip top (obzvlášť, pokud jste něžnějšího pohlaví, jeden docent zastává názor: „Ženy na techniku nepatří.“).

Pro mě však protokoly představovaly „pravidelnou dávku emocí při pondělním večeru“ (cvičení jsem měl v úterý po poledni). Do protokolů bylo třeba uvést nějakou teorii ohledně měření (stačilo zkopírovat důležité části z opory), vypracovat tabulky vámi naměřených hodnot a (ta nejhorší část) vytvořit grafy. Jelikož nejsem zrovna největší fanda kancelářských grafických aplikací (moje znalosti a zkušenosti končí u Wordu 2003), byl tohle pro mě právě ten největší očistec. Požadované grafy totiž nebyly úplně elementární (čti: „vybrat dva sloupečky hodnot a kliknout na lineární graf“), ale používaly se i logaritmické stupnice, kruhové grafy a regresní přímky. Jednou bylo třeba dokonce vytvořit ke grafu nějaké tečny, ty potom spojit a výsledný průnik byl nějaká požadovaná hodnota — to však bylo nad moje síly, proto jsem jednoduše použil dvě čáry, které jsem na graf připlácnul od oka s tím, „že tohle by asi tak mohla být tečna“. Poslední částí protokolu bych pak závěr, kde jsem se vždycky náležitě vyřádil, neboť po noci plné tvoření grafů a tabulek se u mě střídaly pocity naprosté frustrace s pocity bezmocné letargie. A všechny tyto pocity jsem do závěru promítl. Dávám sem několik nejlepších.

Naše vypočtená hodnota Planckovy konstanty z námi naměřených hodnot se liší od její skutečné hodnoty cca o 12%. Tuto chybu je možno vysvětlit vpravdě nedokonalými podmínkami při měření, ať to již bylo ruční „nastavování“ ozařovací výbojky či přesnost digitálního voltmetru. Z hlediska výukového však toto měření splnilo svůj účel – seznámili jsme se s teoretickým měřením této konstanty, stejně jako s prostředky, které se k tomuto měření dají využít.

Naměřené hodnoty je však třeba brát s určitou rezervou, neboť nebylo v našich možnostech zajistit po celou dobu shodné podmínky (mimovolné posouvání filtru s fotonkou), stejně jako způsob odečítání hodnot z přístrojů, které jsme prováděli prostým okem, stejně jako nastavování úhlů při provádění pokusu na zjištění velikosti Brewsterova úhlu. Vzhledem k těmto okolnostech musím proto naše měření hodnotit jako poměrně zdařilé, neboť se nám podařilo získat hodnoty, které jsou „očekávatelné“.

A můj nejoblíbenější:

Prakticky jsme si ověřili laboratorní princip měření rychlosti světla, přičemž rychlost světla ve vzduchu nám vyšla odchýlená přibližně o 1,8% od skutečné hodnoty, což lze hodnotit jako značný úspěch. Další naměřené „skutečnosti“ však již nelze brát příliš vážně, neboť již z velikosti variačního koeficientu (který se pohybuje v řádech desítek procent) je jasné, že muselo dojít k chybě měření. Pokud bychom však přesto brali tyto hodnoty jako správné, index lomu první kapaliny by odpovídal indexu lomu anilinu (což je holý nesmysl, vzhledem k jeho toxicitě), druhá kapalina pak etanolu, a třetí pak nemůže odpovídat kapalině, vzhledem k tomu, že index lomu vzduchu je blízký jedné. Výsledky měření jsou politováníhodné.

Během semestru byly také 3 „počítačová“ cvičení, na nichž se opět hlavně počítaly ukázkové příklady, které se potom objevily u zkoušky. To bylo velice přínosné, navíc cvičení vedl sympatický „ogar z Moravy“. Účast na něm ale nebyla valná, neb bylo od 7 ráno.

V průběhu semestru bylo možné požádat o tzv. Bonifikační příklady, kdy dostanete od garanta předmětu zadané příklady a máte je vyřešit a graficky zpracovat a odevzdat v elektronické podobě. Nesmělo jít o žádné skeny, všechny náčrtky musely být vymodelovány v nějakém programu. Já jsem použil program Dia, i když Malování posloužilo jiným stejně dobře.

Přednášky

Můj přednášejícím byl Ing. Pavel „pan Milan“ Koktavý Ph.D. CSc. Byl to pravý nadšenec, kterému vždycky nadšeně zaplála očka, když nám dával nějaký praktický příklad — často neodolal a ten příklad natolik rozvedl, že s ním strávil dalších 20 minut. A když skončil, ve tváři měl blažený výraz čerstvě zamilovaného jinocha. Ne nadarmo se říká, že věda vám je partnerkou na celý život. Při přednáškách také počítal příklady, které by se mohly objevit na zkoušce, přičemž na některé z nich dával speciální důraz (a právě ty na zkoušce byly). Právě jím počítané příklady byly tím nejlepším na přednášce — krásně na nich danou problematiku vysvětlil. Velice kvalitní přednášející.

Probíraly se klasické oblasti fyzicky fyziky, ať už je to mechanika, elektřina či magnetismus. Věnovali jsme se jim však více „vysokoškolsky“, tzn. zapojili jsme i derivace a integrály. Ačkoliv to leckoho vyděsilo, bylo to jednoduché — nepočítali jsme žádné záludnosti, ale pěkně ideální případy, kde se to jen hemžilo konstantami a možnostmi pro krácení. Moc derivování ani integrování tu nebylo.

K samotným probíraným tématům bych však měl výhradu — již potřetí za dva semestry (společně s ITO a IPR) jsme se věnovali především elektrotechnice, elektřině a magnetismu a tak již nezbyl čas na mnohem zajímavější části, jako třeba moderní fyzika (teorie relativity, černé díry atp.) a hlavně kvantová fyzika (která pro informatiky může být zajímavá, třeba z hlediska kvantových počítačů). Toto „strádání“ je však subjektivní, protože mě tato oblast fyziky zajímá (dokonce jsem se rozhodoval, zda jí půjdu studovat) — většině spolužáků však bylo jedno, co berou; hlavně to chtěli mít hotové.

Zkouška

Půlsemestrální zkouška sestávala pouze z testových otázek (věc do té doby neviděná), takže radost každého sázkaře. Já jsem se paradoxně připravoval učením teorie a příkladů, kdežto spousta spolužáků si pouze jednou projela zadání z minulých let a získala stejně jako já 80% bodů.

Na zkoušce byla část testová a poté několik příkladů (za něž byla většina bodů). Pro uznání zkoušky bylo třeba získat určité procento bodů z každé části (tuším že 25% z příkladů). Byly dvě skupiny, štěstěna mě bohužel opět přihrála do té „horší“ — jedna skupina měla příklady z kategorie „vysněné“ (na pár řádek a obrázek), já měl naopak nepříjemné věci, jako počítat elektrostatické pole v kulové slupce pomocí Gaussova zákona. Těžké to nebylo, jen nepříjemné a pracné. Navíc jsem si špatně rozvrhl čas, kdy jsem si na příklady nechal až posledních 30 minut a tak jsem v závěrečných minutách zkoušky psal rychlejší kadencí než zvládne Rocco Siffredi. Ale vyšlo to, navíc v solidním výsledku.

Druhý termín zkoušky byl prý dost přísný, valná většina získala 0 bodů. Třetí byl však už hodnocen normálně.

Na fyziku budu vzpomínat převážně v dobrém, především díky vynikajícímu nadšenému přednášejícímu, kvůli kterému jsem chodil na přednášky (byť byly od 8 ráno). Jen bych si představoval, že v tomto předmětu bude kladen důraz na jiné oblasti, než doposud je.

Studentů prospělo: 87,90%