V minulém příspěvku jsem zmínil, že jsem byl vybrán jako Summer Student do CERN. Co to ale znamená a jak je možné se sem dostat? Tak se na to podívejme. Na letní stáž je možné se dostat až třemi způsoby, přičemž prakticky máte pouze dva, protože jeden je nutně eliminován vaším původem.

Před třemi roky, v červenci roku 2011, se mi naskytla jedinečná příležitost jet se podívat na exkurzi do CERN – Evropské organizace pro jaderný výzkum v Ženevě. Koupil jsem si tehdy lístky od Student Agency, strávil 13 hodin v buse s koženýma sedačkama, zaplatil si dvě extrémně drahé noci v extrémně žalostném hostelu a celý den pak strávil na exkurzi v CERN, dokonce s českým výkladem. Bylo to famózní. Tehdy se náš průvodce jen tak letmo zmínil, že on začínal jako Summer Student. Později jsem zjistil, že je třeba mít odstudované minimálně tři roky na VŠ, aby se člověk mohl přihlásit. A moje tři roky studia na VŠ uplynuly právě v roce nynějším, 2014…

Mnozí z vás už si mysleli, že jsem to vzdal a na moje tradiční zhodnocení uplynulých semestrů kompletně zanevřel. Není tomu tak. Mohl bych se vymlouvat na málo času, ale to už je klišé – řekněme tedy, že jsem psaní tohoto příspěvku odsouval a upřednostňoval jiné věci. Jelikož ale vždycky chci všechno dotáhnout do konce, bylo jen otázkou času, kdy si volnou chvilku konečně najdu. Těch chvilek jsem nakonec potřeboval víc a tak tento článek vznikal více jak tři měsíce (přičemž většinu z těch celých třech měsíců mi chybělo zhodnotit poslední předmět a napsat toto shrnutí).

Divný předmět. Člověk by čekal, že se zde naučí buď nějaký konkrétní framework pro tvorbu GUI (třeba relativně multiplatformní Qt) nebo alespoň zásady správného uživatelského rozhraní, aby bylo použitelné, intuitivní a přitom bohaté. Nedozvěděl jsem se ani jedno. Přednášky jsou jenom půl semestru (plus), kdy vám je v každé rychle a špatně představen nějaký framework pro GUI, z něhož pak na cvičení děláte praktický úkol za body. Úkoly nebyly těžké, sloužily tak maximálně na osahání dané technologie.

Pro mnoho studentů je tento předmět výstupním lístkem z naší fakulty. Přišel mi těžší než obávané IMS. Je to užitečný předmět, protože každý člověk v oboru informačních technologií by měl mít přehled, jak ty sítě a ty internety vlastně fungují. Náročnost tohoto předmětu je tedy na místě. Přednáší skvělý Dr. Matoušek, jehož přednášky byla radost poslouchat. Škoda jen, že byly od sedmé hodiny ranní (ale zase jen dvě hodiny).

Předmět hlavně o sběrnicích, kde vám vysvětlí především ty nejzákladnější věci – co je to master-slave vztah, arbitr a jak se sběrnice postupem času vyvíjely. Nečekejte ovšem nějakou informaci novější deseti let, natožpak nové trendy. Tohle je kurz o historii. Na druhou stranu, je jednoduchý a udělat ho vám nedá skoro žádnou práci. Během semestru jsou dvě nepovinná cvičení, celkem za 4 body. Já jsem na druhé ani nešel (před dvěma lety nemyslitelná věc), protože jsem byl totálně odrovnaný, viz předmět ITU.

Kdysi byl tento předmět vyhazovacím králem bakalářského studia, nicméně ty dny už zřejmě minuly. I přesto však má tento předmět největší úmrtnost tohoto semestru. Tento předmět byl jeden ze dvou, jehož přednášky jsem odchodil takřka všechny. Přednášel opět můj oblíbený přednášející Dr. PePe a přednášky byly kvalitní.

Fajn předmět u něhož je vidět, že nechce nikoho zatěžovat — udělá ho každý, kdo dokáže vyvinout minimální úsilí (alespoň se jednou za dva týdny někam dopravit). Během semestru probíhají laboratorní cvičení, kde plníte jednoduché programovací úkoly v Assembleru a Céčku. Odměnou za splnění úkolu vám bude blikání ledky nebo vypsání zprávy na displeji. Získat plný počet bodů není problém, u některých cvičících však musíte i vědět, co jste tam vlastně „napsali“ (např. Dr. Bidlo).

Zvláštní předmět. Člověk by čekal, že se dozví něco o obecných problémech nebo postupech při návrhu informačních systémů, ale místo toho dostane podivnou směsici Javascriptu, XSLT a nastavované teorie.
Během semestru se píše půlsemestrálka, která nebyla nijak obtížná, typově byla podobná těm z minulých let.

Poslední zářijový den tohoto roku se mi splnil dlouho toužený sen. Do Česka totiž zavítal jeden z mých idolů – Dylan Moran. Měl již tři představení v květnu, o nichž jsem se bohužel dozvěděl až pozdě – lístky zmizely během několika minut. Jaké pak bylo moje potěšení, když jsem zjistil, že se sem Dylan odhodlá znovu. Neprozřetelně jsem však nechal nákup lístků až na večer (prodej začínal v poledne) a stala se mi ta samá situace jako předtím – lístky byly pryč! Nemůžu říct, že bych na to reagoval stoickým klidem. Nicméně, měl jsem štěstí – o tři dny později jsem náhodou zabrousil zpět na nabídku lístků a nemohl jsem uvěřit svým očím. Svítily tam dva volné lístky, dokonce v přízemí. Najednou jsem měl stejný pocit, asi jako když vám najede lajna do hlavy – rozšířené zorničky, rychlé pohyby, klik, klik, klik a náhlá vlna euforie, když byly lístky konečně moje.

Tak, konečně jsem dopsal zhodnocení předmětů ze čtvrtého semestru. Jen obtížně jsem v sobě hledal motivaci se vrátit k zážitkům prožitého čtvrtroku. Čím to?

Důvodem je to, že na tento semestr ani moc vzpomínat nechci. Již před začátkem tohoto semestru jsem věděl, že bude časově náročný – jeho pověst ho předchází. V minulém zhodnocení, které jsem psal těsně na začátku semestru, jsem říkal, že za tři měsíce uvidíme. Je pravdou, že za tři měsíce jsem já sám opravdu viděl – vy jste si však na své „vidění“ museli počkat půl roku.

Poslední ze sedmice předmětů za tento semestr, dlužno dodat, že i v pomyslném žebříčku by měl poslední místo. Proč? To vám objasním v následujících řádcích — i když jen krátce, protože se k tomuto předmětu chci vracet snad ze všech nejmíň. Představoval pro mě totiž největší zklamání tohoto semestru.

Můj první a jediný předmět ze skupiny PVT, tedy povinně volitelný technický. Vaším cílem za Bc. studium je absolvovat minimálně jeden předmět z této skupiny. Kromě C++ máte ještě na výběr seminář Java nebo seminář VHDL. Netřeba zdůrazňovat, že většina lidí si vybere buď C++ nebo Javu, VHDL přeci jenom není úplně konformní programovací jazyk.

Další z řady předmětů, jehož název vám v mysli vyvolá něco docela jiného, než se pod ním ve skutečnosti skrývá. Tajně jsem doufal, že si po absolvování předmětu naprogramuji svůj Skynet nebo přinejmenším HAL9000. Realita je však trošku jinde.

Počítačová grafika — pod tímto si možná něco představí i vaši rodiče (což se u mnoho předmětů věru nestává). Vybaví se jim Photoshop a možné nějaké CGI triky z filmů. „To zní hustě, konečně budu moci retušovat holkám fleky na obličeji a ony mě za to pustí do friendzone!“ Jestli někdo podléhá představě, že podobné věci se v tomto předmětu probírají, budu ho muset zklamat.