Prvky počítačů (IPR) — zhodnocení

Tento předmět navazuje na ITO z minulého semestru, mají však jeden společný prvek — můj odpor (jak symbolické) k nim. Dle osnov (důležitý detail) byste si měli projít a získat přehled o nelineárních prvcích elektrických obvodů, napájecích zdrojích, klopných obvodech, různých parametrech polovodičových prvků a podobně. To samo o sobě nezní tak strašně (konečně se člověk dozví, jak funguje ta elektrická část počítače). Realita byla však diametrálně odlišná — o samotném fungování počítačů jsem se dozvěděl mnohem víc, když jsme podobné osnovy probírali na střední škole. A co jsem se tedy naučil v tomto předmětu? Na to zodpovím na konci příspěvku.

Cvičení

Během semestru probíhá 6 laboratorních cvičení, která byla na tomto předmětu snad jediná pozitivní věc. Zkoušeli jsme si na nich nejrůznější zapojení, ať už třeba RC obvod či průběh napětí na integrátoru. Později jsme dokonce používali hradlo NAND a diody, tudíž jste si mohli, na oslavu svého elektrotechnického umění, posvítit či zablikat diodou.

Ke cvičením byly výtečně zpracované stránky s instrukcemi, které byly tak podrobné, že celé naše „cvičení“ spíš připomínalo skládání a kopírování různých věcí z manuálu. Pokud máte rádi LEGO a Merkur, na těchto cvičeních zažijete spoustu zábavy — principelně se od uvedených her příliš neliší. Pokuste se ale trošku krotit své nadšení, neboť kolega v mojí skupině pravidelně s každým novým zapojením vydával téměř orgastické vzdechy a při zapojení bipolárního tranzistoru to zřejmě neskončilo jenom u vzdechů, neboť se potom na chvilku odmlčel. Ale jen na chvilku, je třeba pochválit jeho schopnost „regenerace“, za 10 minut už byl zase „v náladě“. Kdyby svojí energii nasměroval jen trošku užitečnějším směrem, mohli jsme už konečně mít k dostání první prototypy sexuálních androidů.

Při registraci na cvičení jsem již neudělal stejnou chybu jako v minulém semestru, kdy jsem si vybral ne zrovna „optimálního“ cvičícího, a tak jsem si teď provedl nejdříve lehký průzkum. Dlužno dodat, že žádný ze cvičících nakonec nebyl kruťas. Já však skončil u doc. Linharta, na kterého mohu pět jen samou chválu. Je to již starší pán, který nám po celou dobu dával na odiv jeho vypravěčské schopnosti. Dozvěděli jsme se tak, jak on prožil druhou světovou válku v malé vesnici a bombardování přilehlé továrny, kdy se „chvěly vrata od stodoly tou tlakovou vlnou“, jak se kdysi vyráběly televize a nejrůznější další zajímavosti. Upřímně řečeno, tyhle jeho průpovídky mi daly víc než absolvování celého předmětu. Škoda jen, že na několik posledních cvičení již kvůli nemoci nemohl přijít.

Získat body za tyto cvičení byla už jen formalitka (u všech cvičících) — návody byly tak podrobné, že jste se zhostili role pouhého montážního dělníka, nebylo třeba nad ničím přemýšlet. Pokud se vám však nedařilo, nebyl problém se zeptat spolužáků okolo či samotného cvičícího, který vždy ochotně poradil. Já jsem se taky jednou tak ztrapnil, když jsem hlásil nefunkční NAND a až potom mi došlo, že v té změti drátů jsem ho vlastně nepřipojil na napájení…

Přednášky

Většinu přednášek měl opět doc. Ing. Jiří „Kuny“ Kunovský CSc. Kuny má na můj vkus šíleně pomalé přednášecí tempo, k čemuž se přidalo i to, že přednášky neměly absolutně žádnou koncepci. Kuny vždycky přišel a začal vykládat a psát na projektor (žádné slidy nebyly) to, co mu zrovna vytanulo na mysl. Proto jsme za celý semestr probrali zřejmě tak pět věcí, každou z nich ovšem nejméně čtyřikrát.

Přednášky proto pro mě byly velice speciální — ke konci semestru jsem se na ně i těšil. Jelikož byly v pátek, po čtyřhodinovém bloku INC, pojal jsem je značně relaxačně — přečetl jsem si na nich noviny, vypil kávu, vyluštil sudoku v novinách, dočetl knihu, přečetl články na internetu, na které jsem přes týden neměl čas, při prvním jarním oteplení jsem se chodil o přestávkách natáhnout ven na lavičku (občas jsem si udělal přestávku i o 20 minut delší) a vstřebával tak paprsky jarního slunce, a přes to všechno jsem měl náležitý pocit účasti na přednášce. Na druhou stranu je třeba říci, že Kuny téměř pravidelně končil o něco dřív (20 až 45 minut).

Zkouška

Půlsemestrální zkouška byla takřka „pro zájemce“, protože s počtem 30b z laboratoří (které získali skoro všichni) a minimem na závěrečné zkoušce (27b) dával součet více než 50 bodů. Tudíž půlsemestrálka sloužila jen k případnému vylepšení známky. Proto jsem se taky na ní téměř nepřipravoval (a kvůli odporu k probírané látce), a přestože jsem měl pocit, že dostanu sotva třetinu bodů, byla nakonec hodnocena benevolentně a já tak získal něco nad polovinu.

Na závěrečnou zkoušku jsem se proto „připravoval“ podobně. Těch pět věcí, které se braly na přednáškách, jsem chápal a tak jsem si projel materiály dostupné ze stránek předmětu a to stylem: „O tom se na přednáškách nezmínil, to přeskakuji.“ Příprava tak uplynula hezky rychle. Jaké však bylo potom moje překvapení, když jsem zjistil, že na poslední přednášce (kde jsem nebyl), se rychle „do-probraly“ věci, o kterých předtím nepadla ani zmínka.

Na zkoušce sice nebyly žádné záludnosti, ale byly tam věci z poslední přednášky — jako například „Popište princip počítačového dělení.“. Při zkoušce jsem si nakrásně vzpomněl, jak jsem otevřel PDF s tímto názvem a hned ho zase zavřel, protože „to tam stejně nebude“. Místo toho jsem tam napsal básničku:

Toto veskrze nepříjemné martyrium,
je pouze překážka pro prospěchové stipendium —
tak se těším na ten slavný den,
kdy opustím tento elektrotechnický Mauthausen.

Naštěstí zkouška byla hodnocena velice mírně, a můj opravující zřejmě nebyl citlivý na téma koncentračních taborů, protože mi musel dát body snad i za tu básničku — předpokládal jsem, že mi zkouška vyjde circa na minimum, získal jsem však luxusní náskok 8b — možná se díky mé srdceryvné básničce opravující nade mnou slitoval.

Kuny poté udělal i jednu velice sympatickou věc — automaticky přidával 2b těm, kterým chyběly do lepší známky a přestože se mě to netýkalo, tak tímto hezkým gestem si u mě napravil „pošramocenou“ pověst z minulého semestru. Že by se blýskalo na lepší časy?

A abych zodpověděl na otázku položenou v úvodu — tento předmět mi téměř nic nedal a pro mě osobně byl tím nejhorším v tomto semestru. Alespoň u tohoto předmětu nejsou nějaké nesmyslné nároky, tudíž ho projde téměř každý. Zamrzelo by, kdyby elektrotechnický předmět tvořil hlavní „vyhazovací službu“ na informatické fakultě. Naštěstí tomu tak není.

Studentů prospělo: 88,52%