Signály a systémy (ISS) – zhodnocení
By Bumerang
Další „bájný“ předmět, okolo kterého poletují nejrůznější zvěsti plné integrálů které říkají, jak složitý a nepochopitelný tento předmět je. Jak je to ve skutečnosti? Má vás myšlenka na ISS děsit již dva semestry dopředu? Tak se na to podívejme…
Co je náplní předmětu? Ve zkratce: cosinusovky, komplexní exponenciály, řady a integrály. Několika mým známým už z tohoto popisu naskakovala kopřivka, díky jejich averzi vůči čemukoliv matematickému. Na tomto popisu však není nic nadneseného, i když předmět to „maskuje“ za „mírumilovným“ názvem. Jakékoliv signály (třeba zvukové) totiž nelze uchopit nijak než skrze jejich matematickou stránku. Takže nauka o signálech není nic jiného, než nauka o jejich matematických vyjádřeních.
Pokud jsem ve vás vzbudil dojem, že tento předmět projde v pohodě pouze matematický génius, můžete zůstat v klidu. Předmět od studentů nepředpokládá prakticky žádné znalosti matematiky kromě těch triviálních, jako co je to například komplexní číslo či exponenciální funkce. Vše ostatní vás naučí. Dalším velikým plusem je přednášející. Tím není nikdo jiný než doc. Dr. Jan „Honza“ Černocký. Je si velice dobře vědom obtížnosti této problematiky pro studenty (“není to pro každého“) a tak vám z tohoto předmětu neudělá žádné peklo. Přednáší tvrdou matematiku odlehčeným způsobem a tak vám ani hned nepřijde, že do vás hustí jeden vzorec za druhým. Je ale velice ochoten cokoliv vysvětlit a působí velice přístupným dojmem, tudíž nemáte pocit, že po položení otázky vám přilétne zpět v odpověď tomahawk.
Přednášky
Zajímavostí je, že jeden termín přednášek je přednášen v angličtině (druhý je normálně v češtině), což je podle mě velikým kladem. Sám jsem bohužel na tuto přednášku zamířil jenom jednou, ale mé dojmy z ní jsou jednoznačně pozitivní. Uznávám, že pokud se má člověk učit něco kompletně nového, je to občas problém i v rodném jazyce. Na druhou stranu, angličtinu ke svému profesnímu životu bude potřebovat valná většina z nás a není lepšího způsobu, jak se naučit odbornou terminologii, než přednášky v angličtině. Kéž by se výuka v angličtině stala na naší fakultě běžnou praxí, bohužel si nemyslím, že se tak v dohledné době stane. Ačkoliv snad všichni zaměstnanci musí publikovat své odborné články v angličtině, přednášení je věc docela jiná. A některé učitele na fakultě už dostatečně stresuje samotný fakt, že musí přednášet, tak ani nechci vidět efekt přednášení v cizím jazyce na jejich nervovou soustavu.
Cvičení
Během semestru je také šest cvičení (jednou za dva týdny), na které vám jednoznačně doporučuji chodit. Můj cvičící, Miloš Janda, vždy na začátku spočítal několik příkladů, krok za krokem. Toto bylo velice užitečné a silně doporučuji si tyto příklady i s vysvětlujícími poznámkami zapisovat. Při učení na zkoušku budou k nezaplacení. Dále se na cvičení dělaly příklady v Matlabu, které ovšem nespočívaly v ničem jiném, než v kopírování předpřipravených příkazů. Alespoň člověk zjistil, co všechno Matlab dokáže a jak hezky umí prezentovat výsledky. Body byly za účast, takže zadarmo.
Projekt
Během půlroku je pak třeba vypracovat jeden projekt, který spočívá ve zpracování obrázku. Pomocí materiálů ze cvičení není problém projekt udělat za hodinu. Na referenčních obrázcích si pak můžete ověřit, zda je vaše řešení správné. Dalších 12 bodů prakticky zadarmo. Nad rámec projektu pak bylo možné vypracovat algoritmus, který bude v zadaném obrázku hledat písmeno S. Odměnou pak nebyly body navíc, ale láhev kvalitního červeného a pochvala před nastoupenou jednotkou přednáškárnou. Tomu říkám správná motivace!
Testy
Na půlsemestrálku se nebylo třeba učit moc látky, problém byl ten, že jste si potřebné vzorce museli pamatovat. Moje příprava spočívala v pročtení slidů, pochopení problematiky a spočítání příkladů ze cvičení. Během toho jsem si vypisoval všechny používané vzorce a doufal, že si je potom vybavím. Vybavil jsem si je, bohužel příklady na spektrální funkci jsem nezvládl. K tomu se přidaly obligátní numerické chyby a na průměrný výsledek bylo zaděláno. Hodnocení probíhalo stylem „všechno nebo nic“, kdy záleželo jenom na tom, jestli máte správný výsledek. Postup nikoho nezajímal, ani tam nemusel být.
Semestrální zkouška pak byla hodnocena stejně, výhodou však bylo, že zde jsme již měli k dispozici jednu A4 plnou vzorců, byť nepopsanou. Naštěstí používané proměnné jsou tak unikátní, že ten svůj „správný“ vzoreček najdete. Cca na polovinu zkoušky vám stačil postup „najít příbuzné vzorečky, různě dosazovat a když získám něco podobné výsledku, napsat to a jít dál“. U ostatních otázek jste už museli mít nějakou představu o tom, co se vlastně po vás chce. Nemohli jsme mít kalkulačku, což beru jako výhodu – spousta spolužáků má kalkulačky tak nabušené, že spočítají i „průměrnou hustotu vesmíru v daném solárním systému“, slovy jednoho kolegy. Dalším plusem je to, že když vám zčistajasna začnou vycházet nepěkná čísla, je to pro vás signál, že na to asi jdete špatně. Já jsem klasicky dojel na numerické chyby – v tomhle jsem fakt tragéd. Obrátit znaménka, sčítat místo násobit – to je moje parketa. Příjemné překvapení pak bylo následující prohlášení Honzy Černockého: „Jelikož se mi nechce odpovídat na hromadu mailů, že vám chybí 2 body do lepší známky, rozhodl jsem se přidat 2 body automaticky všem, kdo splní minimum 17 bodů.“ Což je rozhodně fajn, sic jsem díky tomu skončil celých 0,4b od lepší známky. Ale body navíc zadarmo, neberte to. ;]
Komplexní exponenciála na konec
Předmět jako samotný není zbytečný, pokrývá další nezbytnou oblasti informatiky. Co mě trochu mrzí je to, že přednášky nejsou prakticky ničím jiným než neustálým odvozováním nových a nových vzorců. Jistě, plně chápu že je třeba vědět, odkud se ten který vzorec vzal, ale mnohem raději bych se dozvěděl něco ohledně praxe při zpracování signálů. Chápu, že by to bylo nutně zjednodušené, ale stačil by mi alespoň princip. Pro mě osobně z tohoto předmětu jsou nejcennější ty střípky, kdy Honza Černocký dal přednášenou věc do souvislosti například s elektrickou kytarou či mobilním telefonem. Ale těchto střípků bylo až žalostně málo.
Honza Černocký je dalším z řady kvalitních, pohodových přednášejících. Svůj předmět bere s klidem, nesnaží se studentům vsugerovávat, že právě ten jeho je nejdůležitější a navíc vede přednášky v angličtině. Studentům se pak snaží průchod co nejvíce usnadnit – prakticky daruje celých 24 bodů (trochu mi to připomíná IPR z minulého semestru) a na zkoušce je pak minimum proklatě nízko, na 33,33%. Nemyslím si, že by bylo nějak moc pravdy na tom, že 95% studentů látku vůbec nepochopí a pouze tupě dosazuje do vzorců. Mně osobně problematika přišla zajímavá a díky zjednodušením i pochopitelná, ale na přednášky jsem ke konci semestru rezignoval. Nebavilo mě sledovat, jak docent Honza odvozuje jeden vzorec z druhého. Ale i když vás předmět ani v nejmenším nezaujme a nebudete nic chápat, s trochou snahy ho jde v klidu absolvovat.
Studentů prospělo: 84,93%