Teorie obvodů (ITO) — zhodnocení

Největší opruz zimního semestru. Pro průmyslováky to bude z valné většiny opakování (a nebo taky ne, kdo si to má po těch letech všechno pamatovat), pro gymploidy to asi nebude nic příjemného. Pod honosným názvem se neskrývá nic jiného, než obyčejná elektrotechnika – počítání odporů, napětí, transfigurace, zjednodušování obvodů, Theveninova věta atp.

Půlsemestrální písemka byla jednoduchá, ale bylo třeba si na ní projít a hlavně samostatně vypočítat různé typické příklady – kdo tohle udělal, snadno získal plný počet (20b).

Projekt

Dále bylo třeba vypracovat projekt, který spočíval ve vypočítání a namodelování řešení daných příkladů do počítače a z toho všeho vyrobit úhledný protokol. Příklady byly triviální ve smyslu náročnosti, ale šílené v ohledu pracnosti. Jenom dva dny jsem ty příklady počítal na papír a celý další den jsem dělal samotný protokol (výstupní formát PDF) – modeloval obvody (není nad to si vybrat program, který neumí rotovat objekt – musel jsem si proto kreslit vlastní značky pro rezistor zapojený „pod úhlem 45°“ – a taky neobsahuje objekt pro zdroj napětí) používajíce program IDA, který na podobné účely snad radši ani nedoporučuji. V předmětu není zápočet.

Semestrální zkouška

Na semestrální zkoušce se na řádném termínu zkoušky objevila klasika – jeden elementární příklad na prosté zjednodušení, další na jednoduché výpočty pomocí Kirchhoffových zákonů, potom jeden větší, který byl pro celý test kritický – závisely na něm další dva příklady. Bylo zapotřebí v něm zjistit různé charakteristiky na daných prvcích obvodu – ty v dalším příkladu zakreslit do fázorového diagramu a ještě stanovit podmínku, kdy bude obvod v rezonanci (další příklad). Dále bylo zapotřebí sestavit diferenciální rovnici pro daný obvod (na tohle je třeba umět dva vzorečky a to: iL’= (1/L) * uL a jeho variantu pro kondenzátor). Další příklad bylo analyticky vyřešit zadanou diferenciální rovnici – toto vám ukážou na přednáškách a s pomocí předvedené „kuchařky“ je budete umět vyřešit i bez znalosti toho, co je to například integrační konstanta a proč se vždycky vyskytne při integrování neurčitého integrálu.

První opravný termín byl poté pouhou variací toho prvního – zadané obvody ale byly nepatrně těžší (bylo například nutno transfigurovat při zjednodušování obvodu), vynecháno bylo sestavení diferenciální rovnice z obvodu a místo ní přibyla otázka na „teorii“ – nakreslete závislost impedanci na cívce ve vztahu k úhlovému kmitočtu. Pokud si ovšem pamatujete vztah pro výpočet XL snadno z ní odvodíte, že při konstantním L je touto závislostí obyčejná přímá úměra. Diferenciální rovnice zadaná k analytickému řešení již byla těžší, neboť na pravé straně nebyla klasická konstanta, ale výraz sin(t). Avšak všechny uvedené diferenciální rovnice se probíraly na přednáškách, tudíž, pokud je někdo nedokáže pochopit, lze se je naučit nazpaměť. Kdo si na první opravný termín prošel písemku z termínu řádného, snadno si došel pro plný počet.

Druhý opravný termín však již bylo něco kompletně odlišného – a popravdě mnohými studenty neočekávaného. Navnaděni jednoduchým a takřka stejným prvním opravným, se mnozí při přípravě spoléhali jenom na tyto dvě písemky – což se jim krutě vymstilo. Zadání prý bylo jako z jiného světa a jak bylo zvykem, že v předchozích termínech byla zadána krásná čísla, aby se lépe počítalo a lépe to vycházelo – tady to bylo právě naopak. Ze 121 lidí přihlášených na druhý opravný termín získalo minimum (32b ze 65b) pouhých 14 lidí. Napadá mě jeden důvod, proč byl třetí termín tak „zabijácký. Garant předmětu již byl po prvních dvou termínech spokojen s počtem studentů, který předmět absolvoval, že již na dalším termínu „nedovolil“, aby se počet úspěšných absolventů nějak rázně navýšil. Povedlo se mu to.

Na zkoušky je bezpodmínečně umět následující: transfigurace, Theveninova věta, Ohmův zákon, Kirchhoffovy zákony, metody smyčkových proudů a uzlových napětí, analytické řešení „klasických“ diferenciálních rovnic, sestavení diferenciální rovnice z obvodu.

Přednášky

Během semestru byla  jedna přednáška zahraničního hosta (nějaký profesor z Vídně), který řečnil na téma aplikace infinitezimálního počtu v praxi a na jeho počítačové zpracování. Bylo to zajímavé a příjemně to zpestřilo nudně šedou látku, kterou jsme jinak probírali.

Několik prvních přednášek vedl dr. Růžička, kterému bylo jasné, že pro většinu lidí byla uvedená látka jenom opakování a tak nám svůj monolog zpříjemňoval nejrůznějšími vtípky a neformálním povídáním. Poté však začal přednášet doc. Jiří „Kuny“ Kunovský CSc., který byl pro mě osobně největším zklamáním semestru. Celou dobu, než jsem nastoupil na FIT, jsem na něj slyšel samou chválu a ódy. Bohužel, u nás své pověsti nedostál. Nejenže nám nezahrál na banjo o poslední přednášce před Vánocemi, ale ani nebyl tak vtipný, ni nás „neobšťastnil“ svými letitými zkušenostmi. Toto všechno prý kdysi neodlučně patřilo k jím vyučovaným předmětům. Nyní jsme si pouze pravidelně museli vyslechnout, jak on absolvoval s červeným diplomem a jak jezdí na konference po celém světě – sice říká, že se musí pochválit sám, protože to za něj nikdo jiný neudělá, ale taky by to mohl provádět lépe a třeba i zábavněji/poučněji. Takhle by mi to přišlo jako obyčejné nízké vychloubání. Druhý opravný termín už tak byl jenom pověstným posledním hřebíkem do rakve s názvem „Kunyho příjemné hodiny“. Co se změnilo, nevím. Možná už je unavený, možná je to důsledek prestiže.

Tímto však KPJK (Klub Přátel Jiřího Kunovského) značně utrpěl.

Studentů prospělo: 61,09%