Numerická matematika a pravděpodobnost (INM) – zhodnocení

Poslední díl z trilogie matematik na bakalářském stupni. Předchozími díly jsou Diskrétní matematika a Matematická analýza. Názory na to, který díl je nejlepší, se různí. Málokdo však preferuje díl první (IDA). Pro mnoho studentů však absolvováním tohoto předmětu končí martyrium skryté pod aliasem „Výuku předmětu zaštiťuje FEKT.“ Já sám nevím proč – nikdy jsem neinklinoval ke klasickým hejtům na FEKT, ani ty předměty mi nepřišly jako vyložená pakárna. Každý pro mě měl svůj přínos.

Jak naznačuje název předmětu, v první polovině semestru se probírají nejrůznější metody numerického počítání. Naučíte se tak řešit soustavy rovnic i jinak, než prostým „vyjádřím x odsud a plesknu ho sem“, počítat ohavné integrály, odhadovat průběh funkce a spousta dalšího. Přesněji řečeno – naučíte se aproximovat řešení. Látka mi přišla velice zajímavá, neboť konečně vám někdo osvětlí, jak se počítají ty ďábelské rovnice, co nacpete do WolframAlpha a on za pár chvilek vyhodí řešení. V druhé polovině semestru se pak probírají počty s pravděpodobností, takže budete házet kostkou a tahat koule z krabic, či zjišťovat pravděpodobnost, že se dítě nakazí od matky nemocí.

Látka o numerických metodách byla pro mě takřka úplně nová, ale opírala se o poznatky z minulého semestru – hlavně derivace. Nebylo to vůbec těžké, ke každé metodě existuje postup, který stačí dodržet – není tam takřka nic k vymýšlení. Jediná záludnost pak spočívá v tom, přehledně si to napsat a neudělat numerickou chybu. Pak je samozřejmě důležité umět si vybrat tu optimální metodu pro řešení daného příkladu, ale po pár pokusech už uvidíte, jaká metoda se dá asi na co použít. Zejména u sáhodlouhých vzorečků je vhodné mít k dispozici kvalitní kalkulačku, která ho dokáže pojmout a přesto pracovat normální rychlostí. Ušetří to dost ťukání a také sníží riziko numerické chyby.

Cvičení

Během semestru probíhají každý týden cvičení, na kterých se dá získat až 30 bodů – na zápočet je pak potřeba 10. Body se získávají za krátké písemky, co se píší přímo na cvičení. Zde dost záleží na tom, kterého cvičícího dostanete. U Dr. Nováka se písemky psaly na začátku a nebyly zrovna triviální – bylo u nich třeba přemýšlet a mít přehled o dané problematice. Paradoxně, daný přehled jste získali až po písemce. U Dr. Fuchse pak byly písemky pravým opakem – psalo se na konci cvičení a byl zadaný jen lehce obměněný příklad, který se ten den bral. Body se tak daly získat velice snadno, navíc jste mohli jít počítat příklady k tabuli (které byly ještě triviálnější než ty testové, většinou šlo pouze o dosazení do vzorečku) a za ně také získat body. Celá cvičení s Fuchsátkem probíhala v pohodové atmosféře, neustále házel vtípky či žertovně popichoval neznalé studenty. Ale nešlo o žádné ztrapňování, jen o vtipné poznámky. Cvičící Ing. Svoboda pak byl prý také relativně v pohodě.

Přednášky

První tři přednášky jsem absolvoval u Dr. Nováka, ale záhy jsem emigroval k Fuchsinátorovi. Přednášky Dr. Nováka měly následující průběh: nejprve zopakoval, jaké pojmy bychom měli znát, potom načáral na papír nejrůznější části příkladů funkcí, z nichž ani jeden nedokončil a závěrem řekl, že ve skutečnosti se to počítá jinak a je to složité. K samotným metodám řekl jen velice málo. Celá přednáška by se tak dala shrnout následovně: „Jednou to je tak, podruhé zas jinak. Jednoduché to ale není.“ Přednášky Horsta jsou pak na druhou stranu ryze praktické – na několika příkladech názorně vysvětlil a ukázal, jak se dané metody počítají. Na přednášky sice chodil o 10 minut dýl (zdravím Moravany), ale zato končil o 10 minut dřív. I s takto zkrácenou výukou jsme se stihli dozvědět vše podstatné o počítání té které problematiky. Neobtěžoval se totiž s teorií. Chodil jsem na jeho přednášky i minulý semestr a musím uznat, že je to opravdu velice kvalitní přednášející, umí látku velice dobře vysvětlit a nepředpokládá, že si pamatujete úplně všechny pojmy z minulých semestrů (narozdíl od jiných učitelů).

Zkouška

Zkouška pak byla plnotučná (za 70b), ale nezdála se mi nijak obtížná. Příklady byly podobné jako na cvičeních, pouze o něco složitější, ale ne závratně. Mohli jsme mít k dispozici tři A4 s čímkoliv (klidně i vytištěné). V naší skupině počet nikdo nekontroloval, ale v ostatních prý ano. Takže se připravte a využijte daný prostor co nejlépe. Nezapomeňte si pak vzít i čisté papíry ke zkoušce, aby se vám nestala stejná věc jako mně, kdy po zahájení zkoušky zjistíte, že můžete psát výsledky tak akorát na kapesník. Tímto děkuji neznámé dívčině, která mě zachránila a věnovala mi dva papíry. Bez ní bych si asi musel dát další termín. ;] Díky!

Sbohem a šáteček

Tento předmět hodnotím jako jeden z nejpřínosnějších tohoto semestru. Osvětlil mi problematiku numerického počítání na kompjůtrech a osvěžil jsem si počítání pravděpodobnosti. To všechno v příjemné atmosféře cvičení s Horstem Fuchsem (ačkoliv vzduch v místnosti byl hrozný). Tímto předmětem jsem tak skončil svůj „Příběh na FEKTu“, což mě najednou trochu mrzí, neboť se už zřejmě nikdy nepodívám do jejich nově postavených prostor, které se otevírají od příštího semestru. Nemůžu si na tuto fakultu stěžovat, protože všechny předměty pro mě byly přínosné a přednášeli je kvalitní učitelé – ať už je to Dr. Fuchs, doc. Kulhavý nebo doc. Méďa… Nebyly tak pro mě představitelem „deFEKŤácké buzerace informatiků“, jak jsem kdysi někde četl.

Studentů prospělo: 79,39%