Bash skript pro regresní testování.

První a jediný projekt do tohoto předmětu, soubor fsm.vhd.

Další z řady „populárních“ předmětů na „vysoko-brněnské“ informatice. Není to ovšem jeden z nejobávanějších, spíše naopak. Oproti mnoha předmětům, které projdete a pak jen horko těžko vzpomínáte, jestli jste předmět s podobným názvem vůbec absolvovali, tento vám z paměti jen tak nevypadne. Není to však kvůli znalostem, které si z něho odnesete.

Když jsem se kdysi probíral anotací předmětu, docela jsem se na předmět těšil. Slibuje totiž představení informatického minima z hlediska algoritmů. Ať už jde o řadící, vyhledávací algoritmy či nejrůznější datové struktury. I když z vás bude nakonec správce sítě, měli byste vědět, co je to binární strom či Quick sort. Ale z vyšších ročníků prosakovaly řeči, které naznačovaly opravdový zážitek v tomto předmětu. Bohužel v tom negativním smyslu. Ale co, tohle už jsem přece slyšel tolikrát a nakonec se z toho vyklubaly jenom povídky neúspěšných studentů. Jak to nakonec bylo v tomto případě?

Předmět dle názvu jak z fakulty podnikatelské, skrývá se však pod ním něco mnohem lepšího. Předmět sice zaštiťuje FIT, ale na jeho výuce se nepodílí — předmět zprostředkovává společnost PsychoServis s.r.o. Já sám jsem si předmět zapsal díky kladným referencím ostatních spolužáků, kteří již některý kurz zaštítěný touto firmou absolvovali. Na výběr pak jsou nejrůznější kurzy, jejichž názvy jako by vypadly z katalogu školení pro manažery (a taky že vypadly), viz například Psychologie osobnosti, Konflikty a asertivita aj. Vedení a řízení lidí mě pak dle názvu a anotace zaujalo nejvíce, byť jsem se relativně dlouho rozhodoval i mezi Psychologií osobnosti. O správnosti své volby jsem se pak v průběhu semestru přesvědčil, ale o tom až později.

Celkem se konalo 6 „lekcí“ (nebyly to ani tak přednášky, jako spíš cvičení), které byly dlouhé 4 (slovy čtyři) hodiny. Na přestávky samozřejmě nebyl čas, tudíž se to opravdu jelo celé v kuse. Navíc já chodil na termín ve čtvrtek od 7h ráno — a již hned na první lekci jsem dorazil patřičně „unaven“ ze „studentské středy“. Ale o co větší bylo moje překvapení — i v tomto stavu jsem tu byl pozornější a bdělejší než na spoustě jiných předmětů, jejichž přednášky jsem za ten rok a půl studia absolvoval.

Čeští hudební interpreti mě většinou moc neoslovují, ale jednu nejoblíbenější českou kapelu přeci jenom mám. A tou je Sto Zvířat. Svojí kombinací inteligentních zábavných textů, příjemných melodií a lehce zakouřeného altu hlavní zpěvačky Jany si mě získali už před několika lety.

Pokud jste byli návštěvníky nejrůznějších hudebních festivalů či Majálesů v posledních letech, je veliká pravděpodobnost, že tam hráli právě oni. Ale nejsou to pouze festivaly, kde účinkují — právě naopak — koncertují v klubech po celé České republice, jen za minulý rok odehráli 101 koncertů, což už je slušná porcička. Potkal jsem je již v létě na SázavaFestu, kde měli dokonce 4 koncerty, protože usilovali o nějaký český rekord (který se jim nakonec podařilo získat). A nyní jsem je potkal na Flédě, což je místo známé snad všem hudebním fanouškům z Brna a okolí.

Před týdnem se ulice pod Špilberkem ve večerních hodinách zaplnily zástupy lidí. Starší by si mohli pomyslet, že se vrátil listopad 1989. Ale nemohli by se mýlit více — dnešní mladou generaci by do ulic jen těžko vytáhli kvůli nespokojenosti se systémem (když nepočítáme protest proti VŠ reformě). Mladí tu noc totiž vytáhli za zábavou a přátelskou rivalitou — zápasem v hokeji mezi dvěma největšími vysokými školami v Brně — Vysokým učením technickým v Brně a Masarykovou univerzitou.

Ze současně žijících hudebních interpretů je pro mě Bruce Springsteen jednoznačným číslem jedna — a nebojím se říct, že i celosvětově se řadí k předním stálicím. Vždyť Bruce je prakticky podobou moderního rock‘n‘rollu — i když těžko bychom hledali umělce, který tak často kombinuje nejrůznější hudební styly, zachovávajíc si při tom svůj charakteristický otisk. A když k tomu připočteme i vynikající doprovodnou kapelu E Street Band (která bez diskuze patří mezi nejlepší na světě), dostáváme takřka nebeskou kombinaci.

Jaké pak bylo moje nadšení, když jsem zjistil, že i já ho budu moci konečně zažít — jeho koncerty jsou legendární a je to vždy jedna veliká show. Můj den D tak byl 11.7.2012.

Cesta do Prahy proběhla v klidu, jen jsem si znovu připomněl, jak velké to město vlastně je a utvrdil se v názoru, že Brno je opravdu pouze největší moravská vesnice (a v něčem je to i výhoda). Koncert byl v Synot Tip Aréně (Eden) a zácpa byla, kromě typických míst (jako je Jižní spojka, která se nás naštěstí netýkala), cca 2km před stadionem — zdržení cca 30 minut.

Ačkoliv jsem se zpočátku bál, že kvůli skladbě předmětů si budu připadat jako student elektrotechniky, nestalo se tak. Především díky triu IOS, IJC a ITY — tyto předměty ve mně zanechaly největší dojem (pozitivní). I INC se nakonec vybarvilo pěkně a byl to příjemný předmět. Za jednoznačně nejhorší pak musím prohlásit IPR, který jsem protrpěl (naštěstí úspěšně). Další předměty pak hodnotím neutrálně.

Celý semestr probíhal značně ve větším poklidu, než ten předešlý. Přestože jsem měl o dva předměty navíc, měl jsem více volného času. I když je pravda, že oproti minulému semestru zde nebyl první měsíc nic nedělání. Vysvětlení, proč byl tento semestr volnější je nasnadě — věděl jsem už, co od studia na VŠ čekat, snažil jsem se projekty dělat včas, vylepšil jsem si svůj time-management a navyknul si vstávat pravidelně ráno, i když jsem neměl žádné povinnosti. Nějaká pravidelnost v životním režimu přeci jenom pomáhá.

Tento volitelný předmět má poněkud zavádějící název, ale o to zajímavější obsah. O publikování se nedozvíte vůbec nic a není to myslím na škodu — na to jsou ostatně jiné školy. Zde se dozvíte něco o obecných typografických zásadách, ale hlavně se naučíte používat sázecí systém LaTeX.

Přednášky

Během semestru bylo pouze šest přednášek, byly tedy pouze jednou za dva týdny a přednášející Dr. Křena v nich vždy příjemně osvětlil nejrůznější typografická témata. Celá oblast typografie byla pro mě velice zajímavá, neboť prakticky po celý den čtete nebo píšete nějaký text — je proto výzva psát a poznat ty texty, které jsou typograficky správné (byť to není v běžně používané PC komunikaci vždy možné).

Jak už jsem řekl, seznámíte se s nejrůznějšími typografickými vychytávkami, jako je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou, co je to výpustka, že existuje nějaká zúžená mezera a hlavně kde všude se tyto věci používají. Jako všechny jazykové aspekty, i tady záleží na kontextu a člověk se až diví, kolik typografických pravidel úplně běžně ignorujeme, ale co je horší — nikdo nám o nich ve škole (základní či střední) nic neřekl, natožpak že vůbec existují.

Tento předmět jsem si zapsal jako volitelný a pro mě osobně to byl královský předmět tohoto semestru. Nejoblíbenější, zároveň však nejnáročnější.

Probírají se témata okolo jazyka C v podstatě stejná, jako minulý semestr v Základech programování, zde se však probíhají mnohonásobně důkladněji, včetně různých specialitek. Ke konci semestru se pak probírají i neobjektové základy C++, ale bylo to spíše srovnání a porovnávání těchto dvou jazyků, co je jak odlišné (nic jiného by se ani do necelých dvou přednášek nevešlo). Dále se člověk dozví i něco o programovacích „technikách“, jako je modularita programů, optimalizace a používání programu make. Celou dobu jsme probírali normu jazyka C11 — i když ty hlavní používané části jsou stejné jako u C99, C11 přináší pouze několik novinek, z nichž jsme nakonec ani žádnou nepoužívali (kompilátory normu ještě plně nepodporují).

Každé pondělí byla tříhodinová přednáška, z nichž několik prvních začínalo až v 18:00, později se začátek posunul o hodinu dopředu, takže jsme končili nejprve v devět večer, pak v osm. Ne že by to člověk v klimatizované podzemní přednáškové místnosti nějak zaznamenal, pouze při opouštění školy měl pocit, že ta hodina patří spíš oddychovým (hospodským) účelům než škole. A navíc domů dorazíte až někdy před desátou večerní, což je čas tak akorát na… vlastně cokoliv. Jste na VŠ, tady žádný pevný režim není. Můžete spát, vařit, chlastat (učit se) v kteroukoliv denní a noční dobu.

Pokud se zeptáte nějakého staršího spolužáka na to, co se mu vybaví, když se řekne druhý semestr, tak vám valná většina řekne stejnou odpověď – IOS. Nejobávanější, ale také nejdůležitější předmět v tomto semestru. Pro leckoho je IOS také výstupním lístkem z naší fakulty.

Probírají se postupně základní principy operačních systémů, přičemž jsou prezentovány na systému Unix. Občas sice padla zmínka o Windows, ale pouze ve stylu: „No a Windows se to dělá takhle a takhle.“ Dozvíte se, jak funguje správa souborů (jejich ukládání, ukládání jejich metadat atp.), dále pak jak funguje správa paměti (jak se adresuje), různé plánovací algoritmy a do čtveřice i něco o synchronizaci procesů. Samozřejmě se toho dozvíte o dost víc, ale tohle jsou hlavní body

Když říkám dozvíte, tak si nepředstavujte, že vám ke každému systému/principu řeknou jednu větu a půjde se dál. Ne, takto to v tomto předmětu opravdu nechodí. To, co uvidíte na slidech, není ani zdaleka všechno, co vám bude odpřednášeno. Přednášející prof. Ing. Tomáš Vojnar, Ph.D. je skutečně odborník a když ho posloucháte, máte pocit, že on je jeden z těch, kteří operační systémy vyvíjejí (i když ve skutečnosti tomu asi tak není) — působí silně erudovaným dojmem.

Tento předmět navazuje na ITO z minulého semestru, mají však jeden společný prvek — můj odpor (jak symbolické) k nim. Dle osnov (důležitý detail) byste si měli projít a získat přehled o nelineárních prvcích elektrických obvodů, napájecích zdrojích, klopných obvodech, různých parametrech polovodičových prvků a podobně. To samo o sobě nezní tak strašně (konečně se člověk dozví, jak funguje ta elektrická část počítače). Realita byla však diametrálně odlišná — o samotném fungování počítačů jsem se dozvěděl mnohem víc, když jsme podobné osnovy probírali na střední škole. A co jsem se tedy naučil v tomto předmětu? Na to zodpovím na konci příspěvku.

Cvičení

Během semestru probíhá 6 laboratorních cvičení, která byla na tomto předmětu snad jediná pozitivní věc. Zkoušeli jsme si na nich nejrůznější zapojení, ať už třeba RC obvod či průběh napětí na integrátoru. Později jsme dokonce používali hradlo NAND a diody, tudíž jste si mohli, na oslavu svého elektrotechnického umění, posvítit či zablikat diodou.

Nejpohodovější předmět letošního semestru, alespoň pro mě. Tento předmět zlehka navazuje na ITO z minulého semestru, avšak nezabývá se již samotnou podstatou elektrotechniky, ale je o úroveň výš a věnuje se logickým členům, nikoliv samotným drátům a odporům.

Ze začátku se probírají nejrůznější způsoby minimalizace logických výrazů, poté se zvolna přechází ke konstrukci logických členů a dalších jednotek z nich složených. Na závěr semestru se pak probírají samotné technologie stavby členů.

Přednášky

Přednášející se v průběhu semestru různě střídali, hlavně Ing. Tomáš Martínek Ph.D. a doc. Dr. Otto Fučík. Je až s podivem, že celá skupina lidí pohybující se okolo tohoto předmětu jsou od pohledu „pohodáři“ a zároveň velice kvalitní přednášející. To platí i pro doktorandy, kteří vedli numerické cvičení — s jednou malou výjimkou, kdy měl jedno cvičení jakýsi doktorand (ani se nepředstavil), který, zřejmě ze strachu, tiše kuňkal a pak se při počítání tak zamotal, že mu nepomohly ani pomocné papíry, kde měl vyřešené příklady.

Veliká úleva zavládla v našich řadách poté, co jsme zjistili, že tato matematika má pramálo společného s tou v minulém semestru (IDA). Méďa byl sice super, ale… Celý předmět se točí okolo derivací a integrálů, tudíž tady jsem konečně měl možnost ukázat v praxi heslo naší střední školy: „Náskok díky kvalitě.“ (Což ovšem není nic jiného, než marketingový buzzword) — derivace a integrály jsme totiž probírali takřka půl roku a jsem za to rád — díky tomu byl pro mě tento předmět jednoduchý, nové věci se začaly brát až v poslední třetině semestru a i tak to bylo spíš rozšíření mých dosavadních znalostí.

Cvičení

Na cvičení, které bylo jednou za dva týdny, jsem vyfasoval Mgr. Jiřího Vítovce Ph.D. Na začátku hodiny znovu probral látku, kterou jsme viděli na přednáškách a potom jsme cvičně počítali příklady. Byla možnost i počítat u tabule, za což byl odvážlivec odměněn body navíc, které se vždycky hodí — sám jsem toho několikrát využil. Pokud nikdo nechtěl jít počítat, musel to holt Jirka spočítat sám. Příklady nebyly těžké, takže to byly body navíc takřka zadarmo. Na konci každého cvičení se psaly krátké bodované písemky, zpravidla o dvou příkladech. Na zápočet bylo třeba získat alespoň 10 bodů (ze 40 možných), což nebyl pro nikoho vážnější problém.

Fyzika. Pro mnoho spolužáků další představitel „deFEKŤácké buzerace informatiků“ (předmět zaštiťuje FEKT), já bych to ale neviděl tak černě. Z nejčastějších námitek bych zmínil: „Na co mi sakra bude fyzika, když chci být programátor?“. Na to bych si dovolil kontrovat — „Na co mi sakra bude ITO a IPR (elektrotechnika)? Kdybych chtěl elektro, šel jsem na FEKT.“. Na obě otázky je však odpověď stejná — jakožto studenti techniky je třeba, abyste měli rozhled o všemožných technických oblastech a disciplínách (abyste nedělali ostudu). A z hlediska „rozhledovosti“ IFY relativně uspěla.

Cvičení

Během semestru jsou jednou za dva týdny laboratorní cvičení, kde se zkoumají nejrůznější fyzikální jevy. Samotná laboratorní cvičení mě bavila, bylo zajímavé vyzkoušet si nejrůznější měření. Zkoumali jsme například rychlost světla (ve vzduchu a kapalinách), vyzařovací vlastnosti diody, lom světla aj. Většina experimentů byla navržena „krabičkově“, tzn. „Tady máte krabičku, tady máčknete, tady přečtete hodnotu. Tohle udělejte a běžte.“ To byla rozhodně výhoda, protože přeci jenom je mezi lidmi na FITu jen málo fetišistů takové ráže, že by si chtěli hrát tři hodiny s kalibrací laseru (na FITu máme zase jiné fetiše). Co ovšem již bylo značně „méně pohodové“, byla nutnost zpracovávat protokoly z proběhnuvšího měření.