Poslední zářijový den tohoto roku se mi splnil dlouho toužený sen. Do Česka totiž zavítal jeden z mých idolů – Dylan Moran. Měl již tři představení v květnu, o nichž jsem se bohužel dozvěděl až pozdě – lístky zmizely během několika minut. Jaké pak bylo moje potěšení, když jsem zjistil, že se sem Dylan odhodlá znovu. Neprozřetelně jsem však nechal nákup lístků až na večer (prodej začínal v poledne) a stala se mi ta samá situace jako předtím – lístky byly pryč! Nemůžu říct, že bych na to reagoval stoickým klidem. Nicméně, měl jsem štěstí – o tři dny později jsem náhodou zabrousil zpět na nabídku lístků a nemohl jsem uvěřit svým očím. Svítily tam dva volné lístky, dokonce v přízemí. Najednou jsem měl stejný pocit, asi jako když vám najede lajna do hlavy – rozšířené zorničky, rychlé pohyby, klik, klik, klik a náhlá vlna euforie, když byly lístky konečně moje.

Opět pro účely projektu z IFJ jsem sepsal úplné minimum potřebné pro práci s Doxygenem. Popisuji styl JavaDoc, ale samozřejmě neexistuje jediný, jen mi přišel nejpříjemnější. JavaDoc určuje pouze syntaxi pro příkazy Doxygenu, ostatní „stylistické prvky“, jako třeba jestli funkce komentovat u její deklarace či definice, nebo jak komentovat složky struktur jsou již mé vlastní konvence. Nic vám samozřejmě nebrání zavést vlastní.

Pro účely IFJ projektu jsem sepsal krátký úvod do používání Gitu, což je jeden z nejpoužívanějších systémů na správu verzí.

Čeští hudební interpreti mě většinou moc neoslovují, ale jednu nejoblíbenější českou kapelu přeci jenom mám. A tou je Sto Zvířat. Svojí kombinací inteligentních zábavných textů, příjemných melodií a lehce zakouřeného altu hlavní zpěvačky Jany si mě získali už před několika lety.

Pokud jste byli návštěvníky nejrůznějších hudebních festivalů či Majálesů v posledních letech, je veliká pravděpodobnost, že tam hráli právě oni. Ale nejsou to pouze festivaly, kde účinkují — právě naopak — koncertují v klubech po celé České republice, jen za minulý rok odehráli 101 koncertů, což už je slušná porcička. Potkal jsem je již v létě na SázavaFestu, kde měli dokonce 4 koncerty, protože usilovali o nějaký český rekord (který se jim nakonec podařilo získat). A nyní jsem je potkal na Flédě, což je místo známé snad všem hudebním fanouškům z Brna a okolí.

Před týdnem se ulice pod Špilberkem ve večerních hodinách zaplnily zástupy lidí. Starší by si mohli pomyslet, že se vrátil listopad 1989. Ale nemohli by se mýlit více — dnešní mladou generaci by do ulic jen těžko vytáhli kvůli nespokojenosti se systémem (když nepočítáme protest proti VŠ reformě). Mladí tu noc totiž vytáhli za zábavou a přátelskou rivalitou — zápasem v hokeji mezi dvěma největšími vysokými školami v Brně — Vysokým učením technickým v Brně a Masarykovou univerzitou.

Ze současně žijících hudebních interpretů je pro mě Bruce Springsteen jednoznačným číslem jedna — a nebojím se říct, že i celosvětově se řadí k předním stálicím. Vždyť Bruce je prakticky podobou moderního rock‘n‘rollu — i když těžko bychom hledali umělce, který tak často kombinuje nejrůznější hudební styly, zachovávajíc si při tom svůj charakteristický otisk. A když k tomu připočteme i vynikající doprovodnou kapelu E Street Band (která bez diskuze patří mezi nejlepší na světě), dostáváme takřka nebeskou kombinaci.

Jaké pak bylo moje nadšení, když jsem zjistil, že i já ho budu moci konečně zažít — jeho koncerty jsou legendární a je to vždy jedna veliká show. Můj den D tak byl 11.7.2012.

Cesta do Prahy proběhla v klidu, jen jsem si znovu připomněl, jak velké to město vlastně je a utvrdil se v názoru, že Brno je opravdu pouze největší moravská vesnice (a v něčem je to i výhoda). Koncert byl v Synot Tip Aréně (Eden) a zácpa byla, kromě typických míst (jako je Jižní spojka, která se nás naštěstí netýkala), cca 2km před stadionem — zdržení cca 30 minut.