Mix

O všem, co mě potkalo a zaujalo.

Poslední zářijový den tohoto roku se mi splnil dlouho toužený sen. Do Česka totiž zavítal jeden z mých idolů – Dylan Moran. Měl již tři představení v květnu, o nichž jsem se bohužel dozvěděl až pozdě – lístky zmizely během několika minut. Jaké pak bylo moje potěšení, když jsem zjistil, že se sem Dylan odhodlá znovu. Neprozřetelně jsem však nechal nákup lístků až na večer (prodej začínal v poledne) a stala se mi ta samá situace jako předtím – lístky byly pryč! Nemůžu říct, že bych na to reagoval stoickým klidem. Nicméně, měl jsem štěstí – o tři dny později jsem náhodou zabrousil zpět na nabídku lístků a nemohl jsem uvěřit svým očím. Svítily tam dva volné lístky, dokonce v přízemí. Najednou jsem měl stejný pocit, asi jako když vám najede lajna do hlavy – rozšířené zorničky, rychlé pohyby, klik, klik, klik a náhlá vlna euforie, když byly lístky konečně moje.

Continue Reading

Opět pro účely projektu z IFJ jsem sepsal úplné minimum potřebné pro práci s Doxygenem. Popisuji styl JavaDoc, ale samozřejmě neexistuje jediný, jen mi přišel nejpříjemnější. JavaDoc určuje pouze syntaxi pro příkazy Doxygenu, ostatní „stylistické prvky“, jako třeba jestli funkce komentovat u její deklarace či definice, nebo jak komentovat složky struktur jsou již mé vlastní konvence. Nic vám samozřejmě nebrání zavést vlastní.
Continue Reading

Čeští hudební interpreti mě většinou moc neoslovují, ale jednu nejoblíbenější českou kapelu přeci jenom mám. A tou je Sto Zvířat. Svojí kombinací inteligentních zábavných textů, příjemných melodií a lehce zakouřeného altu hlavní zpěvačky Jany si mě získali už před několika lety.

Pokud jste byli návštěvníky nejrůznějších hudebních festivalů či Majálesů v posledních letech, je veliká pravděpodobnost, že tam hráli právě oni. Ale nejsou to pouze festivaly, kde účinkují — právě naopak — koncertují v klubech po celé České republice, jen za minulý rok odehráli 101 koncertů, což už je slušná porcička. Potkal jsem je již v létě na SázavaFestu, kde měli dokonce 4 koncerty, protože usilovali o nějaký český rekord (který se jim nakonec podařilo získat). A nyní jsem je potkal na Flédě, což je místo známé snad všem hudebním fanouškům z Brna a okolí.

Continue Reading

Před týdnem se ulice pod Špilberkem ve večerních hodinách zaplnily zástupy lidí. Starší by si mohli pomyslet, že se vrátil listopad 1989. Ale nemohli by se mýlit více — dnešní mladou generaci by do ulic jen těžko vytáhli kvůli nespokojenosti se systémem (když nepočítáme protest proti VŠ reformě). Mladí tu noc totiž vytáhli za zábavou a přátelskou rivalitou — zápasem v hokeji mezi dvěma největšími vysokými školami v Brně — Vysokým učením technickým v Brně a Masarykovou univerzitou.

Continue Reading

V pátek, ve státní svátek, kdy oslavujeme našeho patrona Svatého Václava (který však ve skutečném významu pro českou historii je zastíněn svým vrahem-bratrem, Boleslavem I.) byl spáchán útok i na našeho současného patrona — Václava Klause. Není však už 10. století a tak musel celý útok proběhnout s ohledem na současnou dobu.

Tehdy totiž bylo z hlediska vraždy (krevní msty) zvykem vyvraždit i celou družinu oběti. Pokud by tedy nyní někdo chtěl zavraždit předsedu vlády Nečase podle tehdejších zvyklostí, musel by společně s ním vykácet i jeho ministry a pokud by vzal vazby zeširoka, pak i Senát a Parlament. V úvodu jsem naznačil, že se tento útok odehrál v souladu s nynějším „zeitgestem“ — řekli byste, že je v 21. století těžší zabít člověka (díky všem těm technologiím a příručkám o hrozícím nebezpečí)? Milý Vondrouš nám ukazuje pravý opak. Za dob minulých bylo fyzické nebezpečí na denním pořádku a proto s ním i tehdejší panovníci počítali a dokázali se na něj více či méně připravit.

Continue Reading